Sašo, co Vás v dětství ovlivnilo směrem k módě?
Dětství na pražském nábřeží
v krásném domě s výhledem na Mánes vás nějak přirozeně naučí vnímat krásu specifickým způsobem, nejen v módě.
Co považujete za nejdůležitější módní vynález lidstva?
Nejsem si jistá, jestli nejdůležitější vynálezy pro lidstvo se týkají
i módy, vyrostla jsem v rodině fyziků, takže módu beru trošku
s nadhledem i přesto, že je mojí profesí, ale pro mě osobně jsou to jeansy 🙂
Vaše značka je zvláštní, v překladu to znamená Timur
a jeho parta a odkazuje na knížku Arkadije Petroviče Golikova, jak vznikla tato značka?
Naše generace měla knížku
o Timurovi jako povinnou školní četbu na základní škole, název vznikl z legrace při nějaké debatě
v hospodě a byl to nápad jednoho našeho kamaráda. Připadal nám tak dokonale “praštěnej”, že jsme neodolaly.
Pod touto značkou spolupracujete se svou přítelkyní Ivanou Šafránkovou, jak už to je dlouho?
S Ivanou se známe ze společného atelieru na VŠUP, vlastně to byla tak trochu náhoda, že jsme se po škole daly pracovně dohromady, značka vznikla na začátku roku 1992.
A pořád bez názorových konfliktů?
Kupodivu ano, bez konfliktů.
Asi je štěstí, že máme obě společné a dost podobné představy nejen o tom, jak má naše móda vypadat, ale i názory na to, jak řídit a zvládat fungování naší firmy. Zní to možná jako klišé, ale uznáváme stejné hodnoty
a také máme podobný životní rytmus vzhledem k oběma našim rodinám. Vlastně je ideální i to,
že máme dost rozdílné povahy, což se dobře doplňuje.
Jsem velký fanoušek Vaší práce. Miluju detaily a čisté linie, které prostupují celou Vaši tvorbu. Proč jste se rozhodly právě pro takovýto styl?
Není to otázka rozhodnutí,
ale cítění. Je pro nás dost podstatné, aby se v modelu nestrácela osobnost, aby model člověka nelikvidoval a naopak podtrhoval to, co je na jeho nositeli krásné.
A proč ve Vašich kolekcích dominují šedivé a bílé barvy?
Pravdou je, že dominují i černá, tmavě modrá a béžová, ale i různé jejich nuance a odstíny. Jsou pro nás základní, čisté a “neunavují“, ale i jiným barvám se nevyhýbáme, pokud nás osloví.
Víte, které celebrity rády nosí Vaše modely?
Upřímě to pro nás není příliš podstatné a to není nic proti celebritám. Jak s oblibou říkáme: Každá naše zákaznice je pro nás celebritou 🙂
Čím byste se stala, kdybyste nebyla módní návrhářka?
Jsem si jistá, že se jedná o dvě varianty, produkční nebo psychoterapeut. Myslím zcela neskromě, že pro produkci mám přirozený talent, což je v naší práci často potřebné využívat víc, než je nám někdy milé. Druhou variantu jsem měla také možnost si vyzkoušet při studiu na psychoterapeutické fakultě
a dvouleté praxi koterapeuta na psychiatrickém stacionáři pro ženy s poruchami příjmu potravy. Na dvou židlích se ale nedá sedět dlouho, přesto jsem za tyhle jiné pracovní zkušenosti vděčná, další důvod k tomu aby jsem nebrala módní svět příliš vážně.
Co pro vás znamená slovo úspěch?
Vím, co pro mne úspěch není. Nafouknuté, uměle vytvořené mediální bubliny, kdy se stokrát opakované nic stává univerzální pravdou, umělý úspěch za kterým v podstatě nic nestojí, a to napříč všemi kreativními obory. Úspěch vždy prověří čas a pro mne je úspěch vytvářet to co funguje a má reálnou zpětnou vazbu.
Co si myslíte o ponožkách v sandálech?
Na jedné straně faux pas a nevkus a na druhé straně v nedávné sezóně “hot trend” – v dámských sandálech s ultra vysokými podpatky shrnuté bavlněné
i vlněné ponožky. Musíte mít ale velmi vytříbené stylistické cítění, aby celý outfit s touto kombinací nedopadl jako první zmíněné 🙂
Jakou hudbu posloucháte při práci?
Přiznám se, že žádnou. Ve chvili, kdy se potřebuji soustředit na tisíc věcí najednou, vnější zvuky dokonale vytěsním, pouštění hudby by tedy bylo nošením dříví do lesa. Naše práce není tak harmonická a poklidná jak se někdy prezentuje, spíš hektická. Často jde o rychlé rozhodování, které nesmí být nepromyšlené
a do toho je nutné vmáčknout
i kreativní složku, na kterou se musíte racionálně soustředit
(není to protimluv), byť je mi jasné, že to možná neodpovídá zažitým představám o práci návrháře se zasněným pohledem 🙂
Jak relaxujete?
Dobré jídlo, dobré víno s lidmi,
co mám ráda. Jsem velkým milovníkem tohoto typu relaxace, objevování nových chutí
a nekonečných debat
o “nesmrtelnosti brouka” při těchto požitcích. Sport do mé představy
o relaxaci rozhodně nepatří, jsem zastáncem toho, že kvalitní jídlo
a zapálená konverzace prospívá tělu a duchu víc, než mučení
v posilovnách.
Jaký je Váš oblíbený film?
Quentin Tarantino: Pulp Fiction, Hanební parchanti, Kill Bill / David Fincher: Klub rváčů / Pedro Almodovar: Volver / Mike Nichols: Na dotek /… zcela nekriticky obdivuji irského komika Dylana Morana (jeho Bernard z Black Books i osobité “stand up” jsou pro mne v kategorii humoru těžko překonatelné)
Co byste poradila čtenářům Módního blogu, aby se stali úspěšnými?
Znáte ten vtip o žebrákovi,
co se modlí k Bohu, aby mu dopřál výhru v loterii?
Každý den spíná ruce a prosí: “Bože prosím, prosím, prosím dej ať vyhraju.” Když to trvá příliš mnoho dní Bůh nevydrží
s nervama, sestoupí na zem
a promluví k žebrákovi: “Prosím, prosím, prosím běž a kup si los.”
Univerzální rada není,
ale podstatné je se o svůj úspěch zasloužit tím, že nestojíte na místě a děláte to, co je ve vašich silách naplno.
