Příkladem šperku, který nikdy úplně nevyšel z módy, je náramek. Nejstarší známé kusy, povětšinou z mušlí a minerálů, pocházejí již z doby kamenné. Na zápěstích mužů i žen pak byly náramky v různých provedeních k vidění celá staletí. Podle čeho ale poznáme, z které doby je právě ten náš, a z jakého materiálu?
Předně je třeba říct, že i když jako pojem a známka kvality je vnímán zlatý náramek, ne všechny cenné kusy musí být z tohoto materiálu. V Čechách 19. století se například běžně vyráběly honosné granátové šperky s kameny zasazenými v tombaku, slitiny mědi a zinku. Jednalo se v podstatě o mosaz s vysokým procentem mědi, která se velmi dobře zlatila a postříbřovala. V Číně jsou zase do současnosti populární a ceněné náramky vyřezané z jednoho kusu jadeitu, který může podle kvality dosahovat velmi vysoké hodnoty.
Kombinace drahokamů a kovů
Vraťme se však do našeho regionu. Z dnešního pohledu se může zdát zvláštní, že i drahé kameny se v renesanci, baroku a biedermeieru kombinovaly s různými kovy. Ty barevné se dokonce zasazovaly do zlacených obecných kovů, diamanty, které v minulých staletích pocházely většinou z Indie, se pak kvůli sladění barvy často umisťovaly do stříbra. Tato praxe byla běžná až do prvních let 20. století, kdy se začalo masivně využívat bílého zlata a platiny. V meziválečném období se právě náramky z těchto materiálů dostaly na výsluní. Geometrické tvary stylu art deco si výborně rozuměly se složitě konstruovanými šperky z diamantů v bílém kovu nebo širokými článkovými náramky zdobenými ručním nebo strojovým rytím, které se nejčastěji vyráběly ze žlutého a růžového, případně v kombinaci žlutého a bílého zlata.

Jak ale určit, kdo a kdy vyrobil právě ten šperk, který máte v rodině po generace? Rádi vám poradí v zavedených starožitnictvích, která zároveň budou mít mnoho zajímavých kousků v nabídce. Období výroby se dá poznat podle stylu a klenotnického zpracování, i starožitníkům ale pomůžou drobné značky na špercích vyražené. Říká se jim puncy a mistrovské (výrobní) značky, a o původu rodinného pokladu dokážou prozradit opravdu hodně.
Puncovní úřady a značení šperků
Puncovnictví bylo v mnoha státech zavedeno už ve středověku, tehdy však za zboží a jeho kvalitu ručili přímo výrobci (např. cechy). Samostatné úřady úzce spjaté se státní ekonomikou vznikaly až o několik století později. Na území našeho státu byl puncovní úřad zřízen roku 1806 v Praze coby pobočka Hlavního puncovního úřadu ve Vídni, hlavním městě tehdejšího Rakouského císařství. Šperky z těchto časů najdeme na trhu naprosto výjimečně (spíš je potkáme v muzeích), častěji lze narazit na ty s puncy rakousko-uherskými (1866–1921) a československými (první československé značky byly v platnosti od roku 1921). Na náramcích z prvního jmenovaného období, které byly vyrobeny ze zlata, uvidíme drobný punc s hlavou lišky, ve 20. letech se pak značilo hlavou čejky. Již zmíněné art deco zlaté náramky mají punc s dvouocasým lvem a číslicí „3“ nebo „4“ pro 18karátové, resp. 14karátové zlato.

Nejste-li si značením jisti, kromě antiků vám jistě poradí na některé z poboček Puncovního úřadu, které kromě Prahy sídlí ve většině krajských měst. Šperky bez platného puncu také za poplatek vyzkouší a označí. Ale ať už je váš starožitný náramek z jakéhokoli materiálu, nejdůležitějším faktorem zůstává, zda dělá radost vám a vašim blízkým.