Rozhovor Věra Špinarová
Měl jsem domluvený rozhovor po telefonu s paní Špinarovou. Spěchal jsem domů připravit se na tu událost. Volat majitelce úžasného hlasu a skvělé české zpěvačce se vám nepoštěstí každý den, tak je logické, že jsem byl mírně nervózní. Po chaotickém hledání papírku s oním telefonním kontaktem jsem už vyťukával kombinaci čísel do mobilu. Nádech, výdech, nesmí na mně být znát nervozita. Už to zvoní … po představení padá první otázka.
Paní Špinarová, jak se dneska máte?
„Já se mám dobře, protože jsem měla dva dny volno. Právě děláme rekonstrukci terénu kolem baráku, takže momentálně panuje chaos a do toho se připravuju na další koncerty.“
Kde nejraději koncertujete?
„Já samozřejmě nemám vůbec vybrané místo, kde nejraději zpívám. Já jezdím po celé republice, všude jsou skvělí lidé. Já zpívám všude ráda. Mám to štěstí, že moje koncerty jsou vyprodané a lidi se těší na mě a já se těším na ně. Já si ty dvě hodinky na tom koncertu vždy užívám, ať jsem kdekoli.“
Je nějaký rozdíl, když zpíváte na Ostravsku nebo třeba v Praze?
„Když zpívám v těch velkých městech jako je Ostrava nebo Praha, tak, z toho mám větší respekt, ale pokud zpívám v Praze nebo ve Šternberku, tak je to úplně jedno.“
Jaká místa v Ostravě patří k Vašim oblíbeným?
„Já jsem vždycky byla městské dítě a vždycky milovala centrum Ostravy. Už více jak deset let bydlím mimo Ostravu v takové malinké vesničce, obklopena přírodou. Tady jsem momentálně nejšťastnější a jsem tady ráda. Potřebuji už větší klid. Když jsem byla mladší, tak jsem si neuměla představit bydlet někde na vesnici, potřebovala jsem lidi kolem sebe. Naopak teď hodně koncertuju a je kolem mě plno lidí a tak jsem ráda, že mám ten svůj koutek, kde můžu vypnout a odpočinout si, nebo když je tu moje rodina, to je taky super.“
Kalhoty, halenka a sako. Tak Vás známe všichni. V čem se cítíte nejlépe?
„Kalhoty, halenka a sako bylo jedno období, kde mě pořád oblíkali do kalhot a saka, ale to vůbec nebyl můj styl. Je pravda, že jsem vždy než šaty měla kalhoty, ale já jsem vždy spíš byla na kozačky a úzké legíny. Preferovala jsem většinou to rokovější oblečení než společenské. To se snažím dodržovat i dnes a věci na vystoupení mi šije moje kamarádka. V saku se už dnes nedokážu představit, vždycky jsem se v tom cítila svázaná a bylo mi v tom teplo. Už se to mění, teď už na sobě nesnesu ani prstýnky, korále nebo náramky. Pokud to mám, tak to na mě moc dlouho nevydrží a během písničky to házím na zem. Já nesnesu na sobě nic, co by mě nějakým způsobem svazovalo. Jediné co snesu a dokonce si na to potrpím, je nějaká šňůrka. Nevím proč, ale tohle mi nevadí. Mám ráda lehký materiál a odlehčené věci. Ještě náušnice snesu, ale nějaké malé. Ještě si potrpím, na to jsme šílená, na různé barevné nehty a hlavně musím mít kapsu. Já si do toho ani nedávám ruce, ale chci tam prostě mít kapsu. Ta moje kamarádka to ví a proto na všem, i když se to nehodí, mám kapsu.“
Věra Špinarová a móda? Chodíte ráda nakupovat?
„Nejsem ten typ, co běhá po obchodech. Já se ráda dívám do časopisů nebo na pořady o módě, co se nosí. Baví mě se na to dívat, ale to je tak všechno. Když jsem byla mladší, tak to mě bavilo lítat po obchodech. Bohužel nebyly ty velké nákupní centra, jak jsou dnes. Tady se toho moc koupit nedostalo, ale já jsem měla štěstí, že jsem jezdila zpívat do západního Německa. Měsíc jsem tam zpívala, abych si koupila nějaké oblečení, které tady nebylo. Jezdila jsem tam s prázdným kufrem, a když jsem jela zpět, tak se pomalu ani zavřít nedal. Je pravda, že to co jsem si dovezla, bylo kvalitní a vydrželo mi to dlouho. Teď už je to pro mě utrpení jít do obchodu. To pro mě není relax, ale to by pro mě byla smrt, trávit několik hodin v obchodě. Je pravda, že člověk tam prostě musí jít, třeba si koupit boty. Taky se mi stává, že tam jdu kvůli jedné věci a odcházím s něčím úplně jiným, ale to má každý tak. Já jsem maniak na tašky, to se přiznám. Mám doma plno kabelek, ale stejně si vždy oblíbím jednu a tu pořád všude nosím do té doby, než se mi začne ničit. Má ráda taky kožené věci. Nejvíce utrácím za kožené kvalitní boty, které dlouho vydrží. Pokud máte nějakou napodobeninu kůže a jedete v tom několik hodin, tak pak vás ty nohy začnou pálit a je to za trest. Zato v těch kožených botách nic takového nehrozí.“
Jakým způsobem čerpáte energii na další koncert?
„Můj syn (Adam Pavlík s Věrou Špinarovou nejen hraje v kapele, ale dělá také manažera) se to snaží naplánovat tak, aby ty koncerty na sebe navazovaly. Abychom nejezdili do Čech, pak domů a pak zase do Čech. Vždy přetrpím hotel a po těch dvou dnech mám třeba dva dny volna. Když přijedu ten první den volna, jsem jak „bacnuta pytlem“. Jsem unavená a vyšťavená takovým tím příjemným způsobem a večer jdu dříve spát a další den je to už v pořádku. Nejsem ten typ, že když jsem unavená, tak bych ještě vyrazila sportovat. Když člověk chce relaxovat, tak to je pro mě televize, nohy na stůl a nicnedělání. Mám dva pejsky, tak ještě maximálně procházka do přírody. Teď je jaro, takže to všechno kvete a to je fajn. Jsem často na zahrádce, i když nejsem zase nějaký velký zahradník, nerada se hrabu v hlíně, třeba mě to někdy chytne. Když tady mám rodinu, tak je to hlavně o bazénu a grilování. Takže tohle mě svým způsobem dobíjí.“
Jakou píseň zpíváte nejraději?
„Jsou písničky, které se mi zpívají lépe a některé hůře. Už jsem ve stádiu, kdy si můžu vybírat repertoár, který na koncertech budu zpívat, ale samozřejmě tam musí být ty písničky, které všichni znají. Jsou písničky dané, které musíte zazpívat, tak jak jsou, a pak jsou písničky, u kterých si můžete dovolit zpívat, jak vás napadne. Já mám ráda ty volnější třeba. Ale jestli mám nějakou oblíbenou? To se liší. Na každém koncertu je to jinak. Momentálně máme nový repertoár, kde máme obnovené věci.“
Nedávno jste ukončila turné s Petrem Bendem. Jak jste byla s jeho průběhem spokojena?
„Petr Bende, byl mým hostem už na turné v roce 2011 a spolupráce s ním byla výborná, a když jsme vybírali koho, jako hosta pozveme na letošní turné, tak to bylo jasné, že to bude opět Peťa. On je totiž úžasný člověk, prostě zapadl do té kapely, jako kdyby byl s námi odjakživa, a tohle je hodně důležité. Petr je původem bubeník, takže na tom turné nejen zpíval, ale také hrál na bubny. Celkově ta atmosféra byla výborná, takže jsme si to užili všichni, my co jsme byli na pódiu a hlavně diváci, kteří byli nadšeni.“
Máte nějaký sen, který si chcete ještě splnit?
„Já jsem realista, nemám ráda pitvání v minulosti, protože to co už bylo, bylo a s tím se už nedá hnout. Dívat se hodně do budoucnosti a dělat si velké plány, to taky nemá smysl, protože nevíte, co přijde. Já mám takový sen natočit ještě jedno CD a udělat k té příležitosti nějaké turné. Hlavně ať mi to dál zpívá a lidé chodí a ať jsme všichni zdraví.“
Jakou hudbu nejraději posloucháte?
„Já vás zklamu, já moc muziku neposlouchám. Já jsem takový televizní maniak a televize u mě hraje pořád. Pokud je v televizi záznam nějakého koncertu, tak to si pustím ráda. Abych měla nějaký ten přehled, který mít musím, tak od toho mám svého syna. Ten sleduje ty novinky, a když jedeme na koncert, tak mi to pouští v autě. Mám velice ráda Pink. To je moje krevní skupina, má úžasný hlas a skvělou energii. Nedávno mi Adam pouštěl písničky klučiny, který si říká Fun, také jsem poslouchala Maroon Five, jejich nové CD.“
Na konci našeho rozhovoru jsem paní Špinarové popřál hodně dalších úspěchů v její profesi a hlavně ať jí dál slouží ten fantastický hlas, kterým je obdařena, a že se nejen já, ale doufám, že i vy těšíme na další její koncerty.
S pozdravem
Petr Kubala
