V českém módním průmyslu působíte téměř dvacet let,
jak se za tu dobu změnil přístup Čechů k oblékání?
Lidé více cestují a nakupují levně v zahraničí, navíc mají díky médiím větší přehled o trendech než dříve.
V našich začátcích stály zákaznice frontu před obchodem a pokorně čekaly, až se zboží vybalí. Sen asi každého návrháře a obchodníka. Byla to doba, která se nevrátí, byla to doba hladu po jednoduchých, kvalitních a současně originálních modelech.
Z Česka se ale pomalu začíná stávat opravdové módní prostředí, kde kvalita, originalita, dobrý servis a správně nastavené PR hrají velkou roli. Je to výzva. Kdo chce v tomto množství značek
i neznaček uspět, musí si tyto věci udržet.
Zjistili jsme, že cena nakonec není úplně to nejdůležitější, co při nákupu oblečení rozhoduje. A tak je to i ve Švédsku.
Jak jste se k módě dostala?
Jednoduše. Asi jako každá má vrstevnice jsem nebyla spokojená, co nám naše socialistické „Textil – Oděvy“ mohly nabídnout, tak jsem si začala mé představy realizovat sama (v tomto byly velkou motivací i taneční). Módní návrhářkou jsem tedy chtěla být už od malička – takový trochu rebel na malém městě ve východních Čechách.
O Vysoké škole uměleckoprůmyslové jsem se však dozvěděla až po podání přihlášky na učitelství, obor matematika-zeměpis. Ještě teď si pamatuji zděšený výraz mého třídního učitele, když jsem ho informovala
o změně přihlášky na VŠUP.
Co vás vedlo ke studiu ve Švédsku a proč jste i následně začínala s prodejem svého oblečení také tam?
Do Švédska mne odvedl jeden student z pražského Famu, kterému již neprodloužili stáž
a musel se tam vrátit. Já měla svá studia na UMPRUM zakončená, ale psalo se léto 1989. Pro výjezd do Švédska jsem potřebovala mít umístění na nějaké vysoké škole
a peníze. O povolení pro výjezd jsem žádala na švédské ambasádě. Paní, která tato povolení měla na starosti, byla velice přísná a „zvědavá“, nakonec jsem však vytoužené povolení získala. Perličkou je, že jsem ve Švédsku tuto paní před pár lety opět potkala…
Mé studium na Konstindustriskolan v Göteborgu trvalo jen jeden semestr. Na doporučení rektorky jsem začala pracovat pro módní časopisy, noviny a obchodní domy jako módní ilustrátor. Česká škola mi dala dobrý základ módní kresby, což se o mých švédských kamarádech říci nedalo. Přesto,
že jsem byla holka z východu, dveře do různých agentur mi otvíralo slovo Praha a Havel. Bylo čerstvě po sametové revoluci.
Práce s kresbami mne bavila,
ale stejně mne to táhlo k materiálům. Tehdy se ve mně zrodila myšlenka vlastní firmy a značky. Proto jsem také odmítla velice zajímavou
a prestižní práci na pozici konzultanta pro výtvarné zpracování interiérů v automobilce VOLVO. Dnes to považuji za nepochopitelné rozhodnutí, tenkrát mne ale více lákalo mít svoji firmu a značku. Tak jsem v roce 1991 založila značku boheme a našla si agenta, který mi čtyři sezony prodával kolekce po celé Skandinávii.
Z jakého důvodu jste se vrátila se svou společností do Česka?
Po dvou letech jsem musela spolupráci ukončit pro nevýhodnou změnu valuty – české výrobky začaly být pro vývoz drahé. V tuto dobu jsme se také přestěhovali do Čech, kde byl trh s módou velice chudý, a já začala pomalu nabízet své kolekce tady.
Plánujete expanzi mimo Prahu?
Dříve jsem měla kolem 30 odběratelů po České i Slovenské republice. Myslím proto, že čas pro expanzi ani po tak dlouhé době ještě nenastal.
Jak moc ovlivnilo Švédsko váš život a pohled na módu?
Švédsko můj život ovlivnilo zcela zásadně, vždyť má rodina je napůl česká a napůl švédská. A přestože se snažím zachovat češtinu pro naše děti, začíná u snídaně převládat více a více švédština. Ale v Čechách je to naopak.
Skandinávská móda je mi velice blízká svojí potřebnou racionalitou, střídmostí, úctou k materiálu, tradicím a řemeslu. Malé továrničky, které přežily nástup IKEA, HM a dalších gigantů, mají momentálně velký potenciál ve své lokální tradici a flexibilitě. S příchodem nových manažerů
(ne tunelářů) a kreativců,
kteří produkty dál inovují
a posouvají, se blýská na lepší časy. Toto bych si upřímně přála
i pro naši zemi. Aby nevymřela stará řemesla, tradice, známý český um. Nevěřím, že se stále bude vyplácet produkce v Asii. Myslím, že máme ještě šanci.
Je velký rozdíl v oblékání Čechů a Švédů?
Nevím, jak to nejjednodušeji popsat. Při mých pravidelných cestách do Prahy se nepamatuji, že bych se zmýlila, když jsem potkala Švédy na ulici. Mají své typické manýry např. ve vázání zimní šály, nasazení čepice,
či užití jiných doplňků.
Ve Švédsku je také podle oblečení a účesu hned znát, k jaké skupině dotyčný patří. Lidé, co pracují v reklamě, bankách, PR agenturách, zkrátka v bohaté
a prosperující vrstvě společnosti, musí mít v šatníku módní značky, které jsou pro tuto skupinu charakteristické. Muži mají vlasy uhlazené dozadu, ženy sázejí na dlouhé pěstěné vlasy.
A trochu to solárium či Kanárské ostrovy….
Společně s jedním malířem
a režisérem mám malý v části centra Stockholmu, která se nazývá SOFO. Je to čtvrť, kde se
v kavárnách schází zdejší umělecká smetánka (např. protagonisté současného filmového hitu Stiega Larssona Muži, kteří nenávidí ženy). Z mého okna v ateliéru mám výhled přímo na ulici, kde se tito tzv. kulturní snobové procházejí. Pro ně je zase typické černé a ležérní oblečení, které se tváří neokázale, ale i přesto je hodně drahé. K tomu méně make upu, méně slunce.
V Čechách jsem toto rozdělení ještě v tak silné míře nepostřehla. Velký rozdíl je vak stále mezi Prahou a zbytkem republiky. Ráda bych společně s dalšími návrháři v Česku tuto situaci změnila,
ale zatím je to boj s větrnými mlýny. Mimo Prahu nejsou obchody, co by se odvážily risknout a nakoupit zboží pro bohatší vrstvu. Na druhou stranu ale chápu jejich uvažování, že ten, kdo má peníze, si raději zajede do Prahy.
Co vás inspiruje při vytváření nových modelů?
Inspiraci nacházím často i na místech, která s módou nemají zdánlivě nic společného. Ale dá se říci, že mě inspiruje vše, vždy
a všude.
Kdy se dočkáme nové kolekce na podzim a zimu 2010?
Její prodej probíhá již od konce srpna. Díky mé stálé klientele chci průběžně během sezony přicházet s novými tématy a kousky,
které budou kolekci neustále osvěžovat. Díky mému kreativnímu a současně odpovědnému týmu, který kolekci přímo nabízí
a stylizuje podle přání zákaznic,
se nám klientela rozrůstá. Je radost vidět, že se k nám zákaznice vracejí.
Ke kolekci bych dále řekla,
že stále pracuji na inovaci tradičních textilních technik. Letos jsem experimentovala s jemnou pletáží, kterou jsem v dílech plisovala, jako se plisují tkané látky. Nazvala jsem ji 3D, protože je více skulpturální, plastická.
Jaký je váš pohled na oblékání mladých lidí v naší zemi?
Rozdíly mezi oblékáním mládeže v různých evropských státech se víc a víc stírají. Díky internetu,
e-shopům a dalším médiím zanikají fyzické hranice. Největším omezením tak stále bývají finanční prostředky, ale to se určitě časem zlepší. Je to vidět v Praze, kde mi mladí lidé dělají radost svojí schopností improvizovat. Mám pocit, že se bojí čím dál tím méně, a proto u nich také hledám svoji inspiraci.
Tvorbu a kolekce Hany Stocklassové najdeme na boheme.cz.
