Pan Radek Erben, moderátor ranního pořadu na Hitrádiu Orion a tvář regionální televize Polar, má s módou společného víc než by se na první pohled mohlo zdát.
Několik let jste v Rakousku pořádal módní přehlídky. Jaká to byla pro Vás zkušenost?
„To bylo s mou budoucí ženou, my jsme tam byli nejdřív na dovolené a potom jsme tam zůstali, protože v Rakousku máme rodinu. Po revoluci jsme se začali módním přehlídkám věnovat, žena dělala modeling a já jsem tam dělal produkci. Dalo mi to hrozně moc zkušeností, co se němčiny týče a hlavně zkušenosti s tím businessem, který v roce 1994 byl u nás ještě v plenkách. Pracovali jsme tam pro firmy, které už byly zaběhnuté a měly své jméno. Pokud bych to měl shrnout, tak to byly zkušenosti k nezaplacení.“
Věnoval jste se poté pořádání módních přehlídek u nás?
„My jsme měli přehlídky, kde jsme zorganizovali nějaké módní show, zajistili jsme to produkčně, ale pak jsem se začal více věnovat své sólové kariéře moderátora. Chtěl jsem se plně věnovat moderování, a tak to pořádání jsem opustil.“
Jaké byly Vaše začátky v moderování?
„Já jsem kdysi, ještě při škole, o víkendech hrával na diskotékách. Takhle jsem si přivydělával, bavilo mě mluvit do mikrofonu a hlavně mě bavila muzika. Postupem času, když jsem dělal konkurz do rádia Orion, tak jsem zjistil, že ta práce je hezká sama o sobě, když člověk mluví a je to podbarvené muzikou. Takže mě to plně oslovilo a člověk se pořád učí, nikdy to není dokonalé, někdy to může sklouznout a stát se z toho klišé, ale je potřeba ten vlak držet na té správné koleji. Já kromě rádia moderuji různé soukromé nebo veřejné akce.“
Máte nesplněné sny?
„Být třeba moderátor v hlavním vysílacím čase a mít tam svůj pořad, to je takové moje přání a měl jsem i pár nabídek, ale vždy to v té poslední fázi nějakým způsobem skončilo. Nepatřím mezi rychlokvašky, které rychle vyskočí nahoru a pak nic. Já si tu cestičku vyšlapávám a vyčkávám. Televize obecně je pro mě takový vrchol. Pokud by se nic nenašlo v těch vyšších patrech moderování, tak to co dělám, mě velmi naplňuje, protože já to mám opravdu velmi pestré. Potkávám zajímavé lidi, mám zajímavé hosty, člověk jen tak nemůže říct, že dělal na pódiu s Václav Havlem rozhovor, to byla pro mě asi taková nejvyšší meta. Chtěl bych fungovat, tak jak funguju a aby ta práce přibývala a aby mě to bavilo. Nejsem takový ten kašpárek, který bude skákat na pódiu a juchat, ale spíš aby to mělo i nějaký smysl. Vydělám si nějaké peníze, ale na druhou stranu jsem udělal něco, co mě naplnilo, něco jsem se dozvěděl a má to smysl.“
Tip: Při svých nákupech na internetu můžete využít slevové kupóny, třeba slevový kód na Kasa.cz – oblíbené nákupní galerie.
Jaký cíl máte v moderování?? Už jste naznačil, že mít pořad v hlavním vysílacím čase by bylo fajn.
„Já už jsem to zažil v České televizi, kde jsem moderoval pořad Dobré ráno, ale to není ten vrchol, ke kterému směřuji, ale je to jedna taková třešnička na dortu, která říká, že to co dělám, nedělám špatně. Takový obecný cíl je být zdravý a mít zdravou a fungující rodinu a dělat to, co vás baví a ještě k tomu si tím vydělat peníze.“
Na Vašich stránkách (www.radekerben.cz) jsem se dočetl, že se věnujete příležitostně modelingu, co vše jste již nafotil?
„Je toho víc. Je to náhoda, protože kdysi jsem procoval pro společnost EVRAZ, kde jsem moderoval 10 let veletrhy. Tato společnost dělala reklamní kampaň s jedním německým modelem a já jsem mu byl podobný, na základě téhle skutečnosti mi bylo nabídnuto, abych v této kampani pokračoval místo něj. Pak jsem tedy nafotil tu reklamní kampaň, nebránil jsem se této práci, i když je to těžká práce. Není to jednoduché, dvě hodiny někde stát nebo sedět a měnit výrazy podle přání fotografa. Potom zase přišla nabídka od firmy BANDI, která prodává obleky, zde jsem nafotil nějakou sadu pro různé obleky a ta se používá na internetu. Další z těch náhod, přišla nabídka, abychom s manželkou nafotili prezentační fotky pro jeden velký hotel. Dělali jsme pár, který navštívil tento hotel. Všechno jsou to takové příležitostné nabídky. (smích)Ještě z těch zajímavých zkušeností, byl jsem také gynekolog a představovali jsme nějaký speciální lékařský stroj. Tím chci říct, že mé pracovní zkušenosti jsou opravdu pestré.“
Jaké máte koníčky?
„Hlavně sport, horskou cyklistiku, to je takový můj koníček už od 13 let. Nedávno jsem si koupil nové kolo, to je takový můj úlet, legální, kdy do toho dám hodně peněz, abych si zajezdil na horách. Lepší dávat peníze do takových věcí než do piva a hospod nebo drog. Dále navštěvuji fitcentrum, celkem pravidelně. Další můj velký koníček je hudba. Rád si poslechnu soulovou a funky muziku, to je moje oblíbená kategorie. Samozřejmě sleduju i aktuální hudbu.“
Máte nějakého oblíbeného interpreta?
„Můj otec je velký muzikant a v době kdy ostatní poslouchali Olympic, tak my jsme poslouchali úplně jinou hudbu. Mně to doma zůstalo na těch vinylových deskách, které jsme sbírali, ostatně mám jich doma mraky a tam je ta slavná éra muziky. Takže jednoho konkrétního nemám.“
Jaké bylo Vaše vysněné povolání, když jste byl ještě dítě?
„Já jsem chtěl být strojvedoucí, protože můj děda byl „mašinfíra“. Potom jsem chtěl být pilotem, protože rodina mého nejlepšího kamarádi byla plná pilotů a bydleli u letiště. Maminka mě od toho pořád odrazovala, protože se někde zabiju. Takže jsem dostal strach a už jsem nechtěl být pilot. Následovalo období, kdy jsem chtěl studovat medicínu, ale pak jsem si řekl, že se nebudu přeceňovat, že se asi nenaučím všechno nazpaměť a tak jsem zůstal u klasických oborů. Nakonec to vyhrála strojařina, ze které si ale dneska nic nepamatuju. Tehdy nebyla jiná možnost, dneska si člověk může zvolit podle toho, co ho baví. Já jsem ten ročník, kdy se střední studovala za komunistů a vysoká už na přelomu, to byla taková jalová doba, kdy nikdo nevěděl, jak to bude.“
Co vás dokáže po ránu dostat do té správné nálady? Při poslechu Vašeho ranního pořadu v rádiu jsem zaslechl, že zelený čaj. Jak to tedy je?
„To je taková symbolika, kafe piju odpoledne, protože mi chutná, ale neprobudí, mě to nikdy nenastartovalo. Zelený čaj mi hrozně chutná, je to moje taková další droga, která mi chutná. Jestli povzbudí, to nevím, ale u mě to funguje. Já jsem byl totiž sova, chodil jsem pozdě v noci spát a pozdě ráno, téměř dopoledne, jsem vstával. Momentálně, už nějakých 8 let vstávám ve 4 hodiny, ale má to svoje výhody. Pokud bych už neměl jiné pracovní povinnosti, tak v 9 už bych měl hotovo a mohl bych se věnovat svým aktivitám.“
V konverzaci jsme dále pokračovali, ale už jen v soukromém duchu. Třeba se nějaké pokračování rozhovoru zde objeví. Teda, pokud bude mít pan Erben zájem.
Petr Kubala
