Schůzku s panem Vladimírem Polákem jsme měli domluvenou na 14 hodin v kavárně Ostravanka, kde dorazí hned po zkoušce v divadle. Na místo jsme s fotografkou dorazili raději s předstihem. Ještě jsme museli udělat zkoušku nahrávacího zařízení, objednat si kávu a samozřejmě nedočkavě vyhlížet přes okno pana Poláka. Ručičky na hodinách v kavárně ukazovaly už 14 hodin a zatím nic. Lehce po druhé hodině vešel do kavárny pan Polák, objednal si kafe a přišel k našemu stolu. Po vzájemném představení padla zdvořilostní otázka „jak se má“. Odpověď jsme naštěstí dostali kladnou. Prvotní nervozita odpadla, nahrávání bylo zapnuto …
Co vy a móda? Jste kamarádi?
„Když jsem začal vydělávat, tak jsem si kupoval oblečení na hory. Chodil jsem často po horách. Pak jsem měl některé věci, o kterých jsem si říkal, že jsou módní, ale bohužel nebyly. Můj šatník se změnil poté, co jsem se oženil. Před těmi desíti lety jsem chodil oblečený asi tak, že když jsem přišel pro svou budoucí ženu na rande, ona se podívala z okna a řekla: „Proboha mami, já s ním nikam nejdu!“ Prý to bylo až tak hrozné. Po těch deseti letech si už koupím třeba i košili, když se mi nějaká líbí. Už jsem prostě schopen koupit si i něco normálního.“
Jelikož se ve dvou inscenacích (Habaďura, Holé dupy) objevujete mimo jiné ve spodním prádle, chodíte tak i doma nebo preferujete tepláky?
„Já mám doma tři děti, takže něco na sobě mít musím. Já jsem totiž tak málo doma, že si většinou sundám kabát a boty, abych zase za chvilku letěl pryč. Takže já na domácí oblečení nemám moc času.“
Zastáváte názor, že se má do divadla chodit pouze ve společenském?
„To je rarita tohohle regionu, protože v jiných městech se chodí do divadla i v riflích, ale tady se to pořád dodržuje. Kolegové z Prahy mi říkali, že byli velmi překvapeni. Mně se to líbí, protože návštěvníci vnímají divadlo jako sváteční záležitost. Padesát procent našich diváku je mimoostravských, takže to mají jako společenskou příležitost. Zajdou si na večeři a pak do divadla. Je to hezké. Nejsem ten, který by někoho moralizoval, ale líbí se mi, že to takhle je. Je pravda, že jsem si nedávno v nějakém výprodeji koupil smoking na koncertní provedení Věc Makropulos s Evou Urbanovou a byl jsem jediný ve smokingu při této premiéře. Kdysi těch smokingů bylo v hledišti daleko více. Smoking si už beru, jen když moderuju nějaký ples.“
Kde se vzala touha nebo myšlenka stát se hercem?
„Jak by řekl Bohumil Hrabal: ‚Je to ve Vás jako v koze.‘ Takže mě to chytlo a nepustilo.“
Kdo je Váš herecký vzor?
„Já jsem těch vzorů měl víc. Vzory má člověk v době, kdy začíná. Když jsem chodil do divadla, tak jsem se těšil na ty herce jako takové, např. Jan Filip, Tomáš Jirman, který měl mimo jiné v televizi pořad pro mládež. Dneska se těším, když můžu vidět na jevišti pana Viktora Preise a Ivana Trojana. To jsou pro mě skvělí herci. Takové ikony českého herectví.“
Máte vysněnou roli, kterou byste si ještě rád zahrál?
„Vysněnou roli? Ne, nemám, ale miluju W. Shakespeara. Líbí se mi ta nadčasovost jeho děl, jak je to aktuální i po těch letech. Když mám příležitost si zahrát v jeho hrách, tak se na to vždy těším.“
Máte nějakou oblíbenou roli?
„To se těžko takhle posuzuje. Je to stejné jako byste se zeptal, které dítě mám nejraději. Na to se nedá odpovědět. Jsem rád, že nechalo vedení na repertoáru inscenaci Mein Kampf (Hitlera), kterou hrajeme už velmi dlouho. Už se blížíme ke stovce repríz, takže to má úspěch. A zato jsem vděčný.“
Kde Vás můžeme nově vidět?
„Já teď dělám ve dvou věcech. Hraju malou roli v inscenaci Tristan a Isolda (Denoalem). Na to se těším a chci být u toho. Taky mě baví spolupráce s Januszem Klimszou. Je to úžasná práce a bude to velmi těžké fyzicky i technicky, zvláště pro ty, co hrají hlavní role. Takže na konec sezóny naservírujeme divákům velmi zajímavou věc.“
Kde mimo divadlo Vás můžeme vidět?
„Moje druhé povolání je moderátor. Nyní jsem ještě navíc i producentem Letních Shakespearových slavností v Ostravě, kde zároveň hraji v inscenaci Marná lásky snaha (Biron). To hrajeme na Slezskoostravském hradě a v Praze to budeme hrát tři dny (2. – 4. 8. Nejvyšší purkrabství Pražského hradu). Dále v inscenaci Squat v Cooltouru, kde hraji režiséra porna. Další část svého volna věnuji organizaci Rotary Club, která mě naplňuje. Je to obrovská organizace, která pomáhá dětem s dětskou obrnou. Padesát let přispívá penězi v boji proti této nemoci a chybí už jen kousíček k tomu, aby vymizela. Takže to je další můj fyzický a duševní rozměr.“
Jaké máte koníčky?
„Já jsem měl koníčky. Když jsem byl mladší, tak jsem miloval Beskydy, protože jsem tam vyrůstal na chatě s mými kamarády. Před rokem jsem přerušil trénink AIKIDA, kterému jsem se věnoval asi 10 let a rád bych zase začal. Ale je to těžké, mám malou dceru a tento měsíc mám 19 představení, takže s tím časem je to špatné. Práce je dost. Vždy, když se mě někdo ptá, proč herci tak málo vydělávají, tak jim odpovídám, že jsme si to zvolili sami a dobře nám tak.“
Co ve svém životě považujete za největší úspěch?
„ To je složitá otázka. Zeptejte se mě za 40 let.“
Co pro Vás znamená Ostrava?
„Ostrava je místo, které máte v sobě a nikdy se ho nezbavíte. Ostrava je místo se zvláštní atmosférou plnou protikladů, od toho kulturního potencionálu a obrovských talentů až po zvláštní zábavu rozbíjet sklenice na Stodolní a vytrhávat lavičky na fotbalovém stadionu. Ty protiklady jsou obrovské. S Ostravou je spojené celé mé dětství. Můj pradědeček tady kopal uhlí, já jsem se tady narodil a následně chodil do školy. Stejně tak jako mám v srdci Ostravu, tak tam mají své místo i Beskydy.“
Po rozhovoru jsme se s panem Polákem rozloučili, poděkovali za jeho čas a popřáli hodně zdaru při dalších inscenacích. Pan Polák odchází a tím skončil i náš rozhovor, ale nezoufejte! Mám pro Vás připraveny další rozhovory. S kým? Nechte se překvapit a sledujte novinky na našem blogu.
Petr Kubala
