Ruční tetování zažívá velký comeback. Je to něco neokoukaného a originálního. Navíc to prý tolik nebolí, a i cena je příznivější. V následujícím článku se handpoke tetování podíváme na zoubek. Co všechno byste o něm měli vědět?
Handpoke tetování je disciplína pro fajnšmekry. Na tatéry, kteří pracují tímto stylem, ve většině salonů vůbec nenarazíte. Až na pár výjimek samozřejmě – na české scéně je asi nejznámější tatérka Duhovka.
Mnohem častěji se s handpoke setkáte u nadšenců, kteří si nakoupili nádobíčko a pustili se do toho sami na vlastní pěst. Je to trochu „underground“ a mimo hlavní proud, ale možná právě v tom je kouzlo této techniky.
Co je handpoke tetování a jak se liší
Handpoke je ruční tetování bez použití strojku. Tatér vše odpracuje vlastními silami, žádná elektrická vychytávka mu nepomáhá. Tetuje se jen pomocí dlouhé silnější jehly s ouškem (někdy má držátko a připomíná pero), která se namáčí do inkoustu a vpichuje se do kůže společně s inkoustem, který uvnitř zůstává.
Takto se vypichuje tečka po tečce, až se stvoří výsledný motiv. Handpoke tetování tedy, narozdíl od toho konvenčního, nespočívá tolik v jasně definovaných linkách, ale v tečkách. Statickou jehlou se dá hladká čára natetovat jen velice obtížně, chce to opravdu zkušenou ruku. Se strojkem je to snadnější.
Handpoke tetování bývá minimalistické. Ovšem může být i rozsáhlé, potom je ale potřeba víc sezení, jelikož ruční metoda z principu zabere více času. Stejně tak může být i stínované a barevné, ale dokonalého koi kapra jako z fotky vám tatér pravděpodobně nevysekne. Nejoblíbenější jsou geometrické obrazce, značky, symboly a motivy inspirované domorodými nebo starými kulturami.
Historie handpoke
Historii handpoke tetování snad ani nejde dokonale zmapovat. Potřebu se nějak zdobit najdeme u každé civilizace, kmene nebo společenství – ať už to byli staří Egypťané, Berbeři, Keltové, křižáci nebo ženy na Balkáně. Tato technika je stará jako lidstvo samo, právě proto, že je tak nekomplikovaná a dá se dělat klidně i kusem ostré kosti.
Hygiena? Stejné zásady jako se strojkem
Nějaký domácí tuner, který vás bude ručně tetovat u sebe v pokoji, možná na hygienu moc nedbá. Ovšem většina tatérů dodržuje naprosto stejné zásady jako v kterémkoliv konvenčním studiu. Nástroje musí být sterilní, při práci jsou nasazené rukavice. I prostředí by mělo být čisté.
U handpoke nadšenců se často setkáte s tím, že tetují v terénu. Není to nic neobvyklého. A jestli dodrží zásady čistoty, tetování na louce při nějaké akci není vůbec nebezpečné. Proces díky tomu získá rituální nebo hlubší osobní význam a k výsledné kérce získáte úplně jiný vztah.
TIP: Podívejte se na 8 věcí, které potřebujete vědět předním tetováním.
3 velké výhody handpoke
Rychle se hojí. Technika handpoke tetování je šetrnější. Při práci s elektrickým strojkem se jehla do jednoho místa zabodne několikrát. Kůže je tedy logicky porušenější, víc se krvácí, pomaleji se hojí. Při ručním tetování jehlou se do jednoho místa většinou píchne pouze jednou. Hloubka vpichu je stejná, ovšem kůže nedostává tolik zabrat a dřív se obnoví. Hojení je díky tomu podstatně rychlejší.
Méně bolí. Proč, to už jsme zmínili o odstavec výš. Není agresivní jako elektrický strojek, a proto se naše tělo nemusí tak hlasitě ozývat. Ale pozor – jestli se svěříte do rukou někomu hodně nezkušenému, je dost možné, že to bolet bude. Ani tak to ale nebude něco, co by se nedalo zvládnout.
Je levné. Nebo se to aspoň tak říká. Jestli si na handpoke zajdete do profi tetovacího salonu, čekejte vyšší sazby než u někoho, kdo se tomu věnuje na vedlejšák. Profi tatér musí platit za křeslo v salónu a je to jeho obživa, takže cena je logicky vyšší. Ovšem v zásadě je tahle technika low cost – jen samotné nádobíčko vyjde na 200 Kč plus pár stovek za barvy.
Jak dlouho vydrží
Už vám někdo řekl, že handpoke nevydrží? Není to pravda. Pokud jste natrefili na nezkušeného tatéra, který jehlu nevedl dost hluboko, tak ano, za pár let vám inkoust vypadá. Když si ovšem vyberete správného člověka, handpoke tetování vás bude zdobit celý život.
Můžete to ovlivnit i vy. Nepijte před sezením alkohol a o kérku se starejte. Alkohol ředí krev a vy potom při sezení začnete krvácet. V krvácející kůži inkoust špatně drží. I to může mít za následek, že výsledný motiv nebude tak odolný. A samozřejmě péče. O čerstvé tetování se musíte starat, o to strojkem, i o to ruční. A hlavně – nikdy, nikdy nestrhávejte strupy z tetování! Strhli byste je i s inkoustem v kůži.
Jak pečovat o nové tetování
Řiďte se tím, co vám řekne tatér. Každý má ozkoušené trochu jiné metody, jak o čerstvé tetování pečovat. V zásadě ale jde o to samé – první den nechat zakryté, další dny až do zhojení udržovat suché a čisté. Vyhýbejte se přiléhavému oblečení a pozor na povlečení, abyste si nestrhli strup.
Jaké jsou další alternativy?
Pokud vás tělesné modifikace baví, proč nezkusit i další alternativy k tetování elektrickým strojkem? Kromě handpoke stojí za zmínku tetování vyšíváním. Ano, je to přesně tak, jak to zní. Tetuje se pomocí jehly a nitě, která se namáčí do inkoustu. Mistrem v této technice je Martin Štuler. Jako první se tímto stylem zdobili původní obyvatelé arktických oblastí – Eskymáci, Evenkové a další.
Populární je i technika tebori. Provádí se bambusovými hůlkami a jehlou. Tebori je typické pro Japonsko, hlavně pro Jakuzu. Trochu připomíná handpoke, inkoust se pod kůži dostává vpichem za použití nástrojů.
Zatímco handpoke bývá minimalistický, tebori nabízí mnohem bohatší paletu (i realistických) motivů, barev a stínů. Technika sama je o dost propracovanější. V Česku si můžete na tebori dojít ke Karlu „Charliemu“ Doležalovi.
